ROZHOVOR: Nový model zámku Moravský Krumlov odhaluje detaily, které v reálu nevidíme

Foto: Eva Fruhwirtová, Efcomm.

Architektonický model zámku Moravský Krumlov o průměru jeden a půl metru mohou návštěvníci obdivovat od listopadu. Model má člověku umožnit pochopit zámek jako celek. Ukázat mu, kde stojí, jak vypadá z nepřístupných stran, jak je prostorově uspořádaný. A díky velkému měřítku i fyzické přítomnosti poskytuje zážitek, který žádný monitor nenahradí.

Jak model vznikal a co všechno ukazuje? O tom jsme si povídali s architektem a odborníkem na prezentaci kulturního dědictví Vratislavem Zíkou.

Pane Zíko, jak byste stručně popsal model zámku?

Je to architektonický model současného stavu zámku v měřítku 1 : 150. Není barevný ani fotorealistický, protože zámek je v různých fázích oprav a nebylo by úplně fér ukazovat některé části jako opravené a jiné ne. Model má průměr zhruba 1,5 metru a zachycuje i nejbližší okolí. Podkladem bylo velmi přesné 3D skenování z dronů. To znamená, že už dneska jsou tam patrné drobné rozdíly – třeba v době skenování ještě na věži nebyly hodiny.

Jakou technologii jste použil na výrobu modelu?

V počítači vznikl kompletní digitální model. Z něj se připravila data pro 3D tisk – tiskly se hlavně jemné detaily. Zbytek je klasická modelářská práce: sádra, pěnová lepenka, ruční úpravy. Není to tedy čistě 3D tisk, ale kombinace technologií, což bylo důležité pro dosažení přesnosti, pevnosti a celkového vzhledu.

Muselo to být časově náročné, že?

Původní odhad byly tři až čtyři týdny. Nakonec to byly tři až čtyři měsíce. Důvod? Model musel být rozebíratelný, přenositelný do věže, musel přesně zapadat do sebe. Terén bylo potřeba rozdělit, minimalizovat spáry, celé to poskládat jako obrovské puzzle. Nakonec jde o vyšší stovky až kolem dvou tisíc jednotlivých dílů.

V čem byl pro vás model zámku Moravský Krumlov specifický a náročný?

Na první pohled se zdá pravidelný – stejná okna, stejné arkády. Ale detailní skenování ukázalo opak. Zámek má spoustu drobných nepravidelností. Není tam jediný pravý úhel.

Arkády nenavazují přesně, každý oblouk je jinak široký. A to je pro modelářskou práci extrémně náročné – musíte respektovat skutečnost, ne si ji zjednodušovat.

Co model návštěvníkům umožňuje vidět?

Ukazuje pohledy, které v reálu nejsou možné. Ze severní strany je zámek zarostlý svahem, málokdo se dostane k bývalému mlýnu nebo k náhonu. Z modelu je ta strana krásně čitelná. Druhá věc je celkový nadhled. Když chodíte po nádvořích, vnímáte jen jednotlivé části. Z výšky je mnohem patrnější dispozice, proporce a vztahy mezi trakty. Model je velký a velmi plastický – světlo v něm vytváří kontrasty, které na počítači nikdy neuvidíte. Proto se říká, že architekturu nejlépe prezentuje model. 2D zobrazení prostě nedají ten prostorový zážitek.

Říkáte to s velkou radostí. Jaký máte vztah k zámku?

Zámek jsem poprvé navštívil ještě jako student architektury – tehdy se v Praze připravovala soutěž na muzeum Slovanské epopeje. Přijel jsem do Krumlova a viděl jsem úplně poslední den Slovanské epopeje v jejím původním umístění. Pak se stěhovala do Prahy.Mám zkušenost s jeho stavem před rekonstrukcí, v době, kdy byl úplně rozkopaný – věž odškrabaná až „na kost“, všude lešení. A teď vidím výsledek. Ten příběh tří různých fází ve mně zanechal silnou stopu. Zámek v Moravském Krumlově jsem si vlastně dost intenzivně zamiloval.

Kde se pohybujete profesně?

Vystudoval jsem architekturu v Brně, kde jsem také řadu let učil. Dlouhodobě se věnuji dokumentaci památek, expozicím a prezentacím kulturního dědictví. Pohybuju se mezi 3D grafikou a památkovou péčí – jsou to moje dva velké koníčky, které se navzájem krásně doplňují. Dělal jsem model města Chrudimi, model města Znojma i historické podoby hradu a kostela pro znojemské muzeum.