Martin Puttner vytvořil mandalu na řece v Dolních Kounicích, co ho inspirovalo?

Ilustrační foto
Autor: Hana Kozlová

„Inteligentní lidi se snaží problémy řešit a geniální je nedělat.“ (z Facebooku Martina Puttnera).

Dobrý den Martine, vy jste ten, kdo vytvořil mandalu u nás v Kounicích, tentokrát na řece Jihlavě. A Váš facebook a citáty, které jste si tam dal do záhlaví nás z Dolnokounického zpravodaje inspirovaly k otázkám:

Můžete nám něco o sobě říct? Odkud jste, co děláte? Co máte rád, co čtete? Asi všechny, co přešli po mostě řeku Jihlavu, toto v dnešních dnech zajímá.

Jmenuji se Martin Puttner, jsem z Trboušan. Vyrůstal jsem v Dolních Kounicích, kde jsem navštěvoval Základní školu na Barborce a za řekou. Odmala jsme i se sestrou byli rodiči vedeni k samostatnosti a k tomu, abychom se nějak kreativně rozvíjeli. Hrával jsem na flétnu. A má sestra Marie Puttnerová je zpěvačka v hudební skupině Jablkoň.

Martin Puttner, Foto: Dolnokounický zpravodaj

Studoval jsem v Brně Střední školu strojní a pak jazykovku. Teď pracuji u strejdy v rodinné firmě v zemědělství. Což je rozmanitá práce. Během roku dělám vícero věcí naráz. Střídá se práce na poli s kombajnem, traktorem a práce ve vinohradě. Je mi 28 let, ale ani se tak fyzicky necítím. Připadám si mladší, hlavně duchem.

Já jsem slyšela rozhovor Marka Ebena s panem Třískou a ten tam říkal, že ač je mu 80 roků, musí se stále hlídat, aby se choval úměrně svému věku.

Proč se omezovat, někdo má v sobě to dítě stále a omezuje se, ale někdo je už ve 20 starý, no a někdo i v 80 mladý.

A co děláte ve volném čase?

Rád se chodím procházet ven do přírody. Mé oblíbené místo je Pálava, to je srdeční záležitost. Nebo se psem do vinohradu. Rád se směju. Rád cestuju. Člověk zjistí, co, kde, jak vypadá a může se inspirovat, co by šlo u nás zlepšit. Pak taky jezdím na kole, běhám a chodím na jógu, kde si vyčistím hlavu a udržuji flexibilitu těla. Hodně se věnuji nádechovému potápění (free diving).

Mandala na řece Jihlavě, Foto: Martin Puttner, Dolnokounický zpravodaj

Máte v tom potápění nějaký svůj osobní rekord?

Mám, 5 minut 25 vteřin. Je na to speciální dýchání. A když se ho člověk naučí, dokáže dechem zpomalit tep srdce, krevní oběh a nespaluje tolik kyslíku. Jsou to pozůstatky starých předků, nám už zapomenutých reflexů. Je to vlastně všechno o tom, jak si to člověk srovná v hlavě.

A jaký je Váš vysněný cestovatelský cíl?

Láká mě Jižní Amerika – Amazonie, Peru, Andy. Toto je má vize do budoucna. Pro mě je to taky srdeční záležitost.

Co vás tam v Jižní Americe láká? Třeba cestovat po stopách Mayů?

Cestovat po stopách Mayů taky, ale hlavně bych se chtěl dostat do míst netknutých civilizací – oblast Huascaránu a taky některá místa v Amazonii. Mám známého, který v těchto oblastech byl, vyprávěl mně o tom a dost mě to vyprávění nadchlo, proto bych chtěl vycestovat právě tam.

Co vás vedlo k vytváření mandal a jiných přírodních obrazců, kde se inspirujete?

Naplňuje mě něco vytvářet. Ale to tvoření je založené na pomíjivosti. Člověk něco vytvoří, něco vzniká, ale najednou to není, zanikne to. A tak je to i v přírodě. Proto krajinu využívám jako přírodní plátno. Takový „land art“.

Foto: Martin Puttner, Dolnokounický zpravodaj

To vybrané místo využiju, dám tomu místu jiný náboj. A člověka, co jde kolem, to může zastavit, aspoň na chvíli zapomene na svoje slasti a strasti. Noviny a televize jsou plné negativních zpráv. To tvoření je mé malé gesto pro lidi, abych je potěšil, povzbudil. A zároveň je to pro mě zkušenost, při které objevuji svoje možnosti a schopnosti.

Jak vás to napadlo?

Ve světě je plno lidí, kteří kreativně tvoří. Viděl jsem umělce, který tvořil na písečné pláži, což u nás nejde. Přemýšlel jsem a napadlo mě, že po dešti je půda hladká, mokrá, a když ji naruším, vznikne tmavší plocha, a tak i kontrast.

Došlo mně to jednou v noci, a tak jsem pak celou noc maloval na papíře předlohy pro možné obrazce. Kromě malování taky občas na koncentraci stavím z kamenů balanční pyramidy – je to dost uklidňující.

Foto: Martin Puttner, Dolnokounický zpravodaj

Jak dlouho obrazec vzniká?

Záleží na složitosti. Třeba ten na řece jsem dělal 5 hodin. Ono kolik si toho co do složitosti naložím, tak dlouho potom musím tvořit.

Když si to vymyslíte, musíte také vymyslet, jak to uděláte…

Ano. Na začátku je potřeba promyslet technologický postup. Líbí se mně jednoduchá, ale výrazná geometrie. Většinou využiju ty pomůcky, co dům dá. Vše je o improvizaci a to mě na tom baví. Například mandala je hra s kružnicemi a práce s provázkem a lopatou.

Je to vlastně hraní, akorát kyblíčky a lopatičky z dětského pískoviště jsem vyměnil za jiné nástroje a navíc je to odpočinková činnost. Je to pro mě příjemně strávený čas. Někdo vysedává u televize, někdo v hospodě. Já se raději dívám kolem sebe, chodím po světě, potkávám lidi, kteří mě inspirují, někam mě posunou.

Foto: Martin Puttner, Dolnokounický zpravodaj

A proč Kounice?

Chci, aby Kounice, nebo i jiná místa, která fotím, viděli i jiní lidé, proto fotky vyvěšuji na Instagram a Facebook. Chci, aby lidi poznali hezká místa a aby ta „reklama“ na tato místa byla jiná, nekomerční. K focení používám taky dron. Pořídil jsem si jej, protože z perspektivy se fotka zvýrazní. Když letí dron nad krajinou, umožní mně poznat krajinu ještě lépe. Tady vidím meandrující řeku, kopce, domy mezi kopci u řeky. Kounice mají moc hezkou polohu.

Děkuji moc za inspirující rozhovor.

Nápadů má Martin ještě spoustu, takže pokud budou zrealizované opět v Kounicích, máme se na co těšit.

Článek byl převzat z Dolnokounického zpravodaje se souhlasem vydavatele.