Ptákem roku 2020 se stala jiřička obecná

Ilustrační foto
Autor: WikimediaCommons, Andrew...

Česká společnost ornitologická (ČSO) uděluje od roku 1992 titul pták roku druhům, které jsou obvykle veřejnosti dobře známé, přesto však zaslouží ochranu.

Tím prvním byla právě v roce 1992 vlaštovka obecná, blízká příbuzná jiřičky.
Odborníci tak chtějí upozornit na ubývání vhodného životního prostředí pro ptáky vlivem stavebnictví, zásahů do hnízdišť a nevhodným hospodařením v zemědělské krajině.

Jiřička obecná (Delichon urbicum) je obecně považována za všudypřítomný druh, ale ani ornitologové nemohou s jistotou říci, že jiřičku dokonale znají. Jedná se o tažný druh zimující v Africe, ale přesné místo známé není.

Díky kroužkování ale ornitologové vědí, že se jiřičky věrně vracejí tam, kde hnízdí. Jiřičky, jejichž české jméno odkazuje ke svátku svatého Jiří, přilétají na přelomu dubna a května, a buď využívají staré hnízdo, nebo staví nové z bláta a slin. Umisťují ho vždy na vnější zdi budov, nejčastěji pod římsy, do okenních nik nebo zapuštěných lodžií. Stavba hnízda zabere jiřičkám asi deset až čtrnáct dní. Problémem přitom může být také sucho, protože k úspěšné stavbě hnízda je třeba bláto, které bude dobře lepit.

Jiřičky žily v souladu s člověkem po tisíciletí a dlouhou dobu se jednalo o vztah harmonický, který začal získávat trhliny až v poslední době. Intenzivní velkoplošné hospodaření narušující pestrost krajiny vede mimo jiné k úbytku hmyzu jak ve volné krajině, tak i v zastavěných oblastech. Lepší a rychlejší stroje spolu s účinnějšími chemickými prostředky postupně vytlačují z polí vše kromě pěstovaných plodin. Také neuvážené stavební úpravy a mechanické zábrany mohou být pro tyto milé ptáčky nejenom komplikací, ale také smrtící pastí. Jedná s o zasklívání lodžií, zasíťování proti holubům, případně umístění igelitových tašek, síťoviny a jiných překážek, do kterých se jiřičky mohou zamotat a uhynout. Připravujeme se tak o malé pomocníky, kteří nás zbavují komárů, mšic, muchniček a dalšího hmyzu, který tvoří základní složku jejich potravy.

Ať už se rozhodnou postavit svá hnízda kdekoli, měli bychom jejich potřeby respektovat a maximálně pod hnízdo umístit prkénko k zachytávání trusu. Odstraňování hnízd rozhodně není přípustné, a to ani na podzim či v zimě, kdy jsou vlaštovky a jiřičky v Africe. Na bezohledné jedince, kteří by zákazů nedbali a hnízda jiřiček či vlaštovek bez povolení odstraňovali, pamatuje zákon pokutami až do výše 100 000 Kč.

A jak vlastně poznáme vlaštovku od jiřičky? Jiřička je o trochu menší než vlaštovka, ocas je mělce vykrojený, chybí protažená krajní rýdovací pera, typická pro vlaštovku. Let je rychlý, ale ne tak přímočarý jako u vlaštovky, spíše třepotavý. Celý spodek těla je bílý, krk a hřbet jsou černé, s modrofialovým leskem. Křídla a ocas mají barvu temně šedou, s matným zeleným leskem. Nápadný je především bílý kostřec a svrchní krovky ocasní, díky kterým jiřičku od blízkých příbuzných a rorýse na první ohled odlišíte.

Už v samém slově „jiřička“ je slyšet hlasité čiřikání, které tak neodmyslitelně patří k jaru a létu, stejně jako k brzkému podzimu náleží jejich řady na drátech, kdy se shlukují k daleké cestě do zimovišť. A tak doufám, že ty, kteří se pokusí likvidovat jejich příbytky, dostihne spravedlnost a nás ostatní jejich přítomnost naplní radostí

Článek byl převzat ze zpravodaje Rosa se souhlasem vydavatele