Zemřela Ludmila Slouková, jedna z účastnic záchranné akce Slovanské epopeje

Ilustrační foto
Autor: ČTK

V minulých dnech jsme v brněnském krematoriu doprovodili na poslední cestě jednu z nejstarších občanek našeho města paní Ludmilu Sloukovou, která zemřela ve věku nedožitých 94 roků. Pohnutý život této naší tiché sousedky stojí za připomenutí.

Češka narozená v Jugoslávském království

Narodila se v roce 1923 v obci Veliki Zdenci v západní Slavonii – součásti Chorvatska, od roku 1918 v rámci Království Srbů, Chorvatů a Slovinců pod vládou dynastie Karadžordževičů. Království bylo v roce 1929 přejmenováno na Jugoslávské království.

V této oblasti žila velká diaspora Čechů a Moravanů (až 40.000 osob), kteří sem, do tzv. vojenské krajiny, nárazníkového pásma při hranicích rakouské monarchie s tehdejší Osmanskou říší, přicházeli již od konce 18. století, a stavěli svá sídla „na zelených loukách“, podporováni tamními největšími držiteli půdy, šlechtickým rodem Jankovičů.

Ludmila byla nejmladší ze tří dětí, rodiče byli drobní zemědělci. Na obecnou školu chodila ve Velikých Zdencích a potom absolvovala zemědělskohospodyňskou školu. Od dětství byla aktivní v českých krajanských spolcích. Stala se členkou Svazu české mládeže, členkou Sokola a také s oblibou hrávala české ochotnické divadlo.

Ludmila i její rodina v antifašistických uskupeních

V roce 1941 se Jugoslávské království rozpadlo. Některé části byly anektovány sousedními státy, v Chorvatsku a v Srbsku vznikly loutkové fašistické režimy, celou zemi obsadila vojska OSY. Otec Ludmily byl pronásledován pro podezření z protifašistické činnosti. Ona sama se v roce 1942 stala členkou Antifašistické mládeže. Spolu s rodiči pomáhala partyzánským jednotkám až do roku 1945.

Začátkem toho roku byla jejich činnost odhalena, a proto museli utéci před fašisty přímo k partyzánům. Pod velením hlavního štábu Titových partyzánů putovali s přáteli horami. Spolu s ostatními spolupracovníky byla pak zapojena u hlavního stanu partyzánských jednotek.

Po těžkém strádání v zimě a tuhých bojích s fašisty bylo rozhodnuto uprchlíky evakuovat na osvobozené území Jugoslávie. Evakuace byla uskutečněna za pomoci Rudé armády. Na osvobozeném území se Ludmila dobrovolně přihlásila do práce v krejčovské dílně hlavního štábu partyzánských uprchlíků.

Z Jugoslávie do Moravského Krumlova

Po osvobození Jugoslávie se v červnu 1945 vrátila do své rodné obce, kde se šťastně shledala se svými rodiči a bratrem. V roce 1946 její rodina repatriovala do Československa a zde jim byla přidělena hospodářská usedlost v obci Jiřice u Miroslavi.

V roce 1948 jí bylo nabídnuto místo referentky zemědělských žen na Okresním národním výboru v Moravském Krumlově. V roce 1950 se provdala za svého spolupracovníka Františka Slouku a o rok později odešla na mateřskou dovolenou, rozvázala pracovní poměr s ONV a plně se věnovala výchově svých dětí – dcery Jany a syna Vítězslava.

Dálkově dokončila osmileté základní vzdělání a poté vystudovala ekonomickou školu v Brně. Několik roků působila na Lesním úřadě v Moravském Krumlově a od roku 1964 zastávala místo administrativní pracovnice základní školy. Po těžkém onemocnění jí byl přiznán částečný invalidní důchod a krátký čas pracovala na Poliklinice v Moravském Krumlově.

Boj za Muchovu Slovanskou epopej

V době svého působení na ONV se velmi zajímala o osud Muchovy Slovanské epopeje, která byla právě objevena v Praze ve vlhkých prostorách nějakého sklepení, a byla tak odsouzena k úplnému zničení. Jedině díky pracovníkům moravskokrumlovského okresu a jejich trvalému tlaku byla plátna přestěhována z Prahy do Moravského Krumlova.

Paní Ludmila od počátku sledovala vývoj událostí a okolnosti restaurace obrazů i jejich prvního vystavení. Krátký čas provázela návštěvníky Epopeje jako průvodkyně. Jejím největším přáním bylo, aby Slovanská epopej, kterou občané Moravského Krumlova zachránili, zůstala v Moravském Krumlově na zámku.

Velmi aktivně se zapojila do happeningu za záchranu pláten Slovanské epopeje pro Moravský Krumlov, který v roce 2010 organizovala radnice. Akce se zúčastnilo několik tisíc lidí, média i hejtman kraje. Stejnou myšlenku propagovala a interpretovala v několika dokumentech ČT, naposled v červenci letošního roku. Stala se pevnou obhájkyní a propagátorkou trvalého umístění Slovanské epopeje v rodném kraji Alfonse Muchy.

 Ludmila Slouková, Foto: Moravskokrumlovské noviny

Do nedávné doby, jak síly dovolily, se paní Ludmila Slouková zúčastňovala kulturního života města a svou duševní svěžestí byla příkladem i mnohem mladším. Složitý a těžký život jedné skutečné dámy se uzavřel. Kéž by tato poznámka přispěla k dobré vzpomínce…

Článek byl převzat ze zpravodaje Moravskokrumlovské noviny se souhlasem vydavatele. Titulky mezi odstavci jsou redakční.